Česká verze níže.

Digital technologies and platforms are accelerating and facilitating knowledge exchange between ordinary citizens and experts as never before. The global accessibility of information and the power of social networks and AI chatbots are fundamentally changing scientific processes and our relationship to evidence. On the one hand, this enriches our understanding of the world, but on the other hand, knowledge gained in this way can be highly filtered and limited. With a focus on the history and present of Central and Eastern Europe, the department investigates the effect of digital methods and data, as well as digital tools and media, on the production of knowledge and epistemology of science. Does the democratisation of knowledge online, in social networks, on Wikipedia or in podcasts go hand in hand with the drawing of new boundaries? Does generative AI represent an instrument of empowerment for citizen scientists, or will it itself become the citizen scientist of the future? How can ordinary people curate AI models – e.g. by providing training data – and verify the results? Is there a risk of losing control over knowledge if fact and fiction can no longer be held apart?

The department examines the consequences of the technological revolution in terms of its democratising potential. To what extent do we ignore new exclusions created by digital citizen humanities, such as gender, generational or ethnic biases inherent in many projects, portals and media? Linguistic dimensions of digital collaboration offer entirely new possibilities thanks to large language models (including automatic translations or the summarising and categorisation of large amounts of data or sources). Together with experts in the field of computational linguistics, we are investigating the impact of these new forms of analysis. Do new inequalities arise here, for example, as a result of more limited resources for smaller, Central and Eastern European minority languages?

Digital memory spaces interactively convey histories of exclusion and persecution and replace fa-miliar perceptions of urban or rural spaces. We are investigating how such digital citizen science projects change the perceptions of the public space or, on the other hand, contribute to a decoupling of knowledge from the places of its creation.

Digitální participace

Digitální technologie a platformy urychlují a usnadňují výměnu znalostí mezi laiky a odbornicemi/odborníky jako nikdy předtím. Globální dostupnost informací a síla sociálních sítí a chatbotů s umělou inteligencí zásadně mění procesy vědeckého dokazování. Na jedné straně to obohacuje naše chápání světa, na druhé straně mohou být takto získané znalosti značně filtrované a omezené. Oddělení se zaměřuje na minulost a současnost střední a východní Evropy a zkoumá vliv digitálních metod a dat, nástrojů a médií na tvorbu znalostí a epistemologii vědy. Je demokratizace znalostí online, na sociálních sítích, ve Wikipedii nebo v podcastech doprovázena vytyčováním novým hranic? Představuje generativní umělá inteligence nástroj posílení postavení občanských vědců, nebo se v budoucnu sama stane občanským vědcem? Jak mohou laici spoluutvářet modely umělé inteligence – např. poskytováním tréninkových dat – a přezkoumávat jejich výsledky? Hrozí ztráta kontroly nad znalostmi, pokud již nebude možné oddělit fakta od fikce?

Oddělení se zaměřuje na důsledky technologické revoluce z hlediska jejího demokratizačního potenciálu a kriticky je reflektuje. Do jaké míry přehlížíme nové exkluze, které občanské digitální humanitní vědy vytvářejí, jako je genderová, generační nebo etnická zaujatost v mnoha projektech, portálech a médiích? Díky velkým jazykovým modelům a novým nástrojům (včetně automatických překladů, shrnutí nebo kategorizací velkého množství dat a zdrojů) se otevírají zcela nové možnosti. Ve spolupráci s odborníky na počítačovou lingvistiku zkoumáme dopady těchto nových forem analýzy a komunikace na výzkum. Vznikají zde nové nerovnosti, například v důsledku omezených zdrojů pro menší, středoevropské a menšinové jazyky?

Digitální paměťové prostory interaktivně zprostředkují historii vyloučení a pronásledování a nahrazují zažité vnímání městských nebo venkovských prostor. Zkoumáme, zda takové digitální projekty občanské vědy mění vnímání veřejného prostoru, nebo třeba naopak přispívají k oddělení znalostí od míst jejich vzniku.