GWZO – das östliche Europa verstehen

Čerstvý pohled na dějiny humanitární pomoci přináší nová kniha s názvem »Humanitarian Mobilisation in Central and Eastern Europe.« Autorky a autoři společně argumentují, že humanitarismus není možné zkoumat pouze ze západní perspektivy. Kromě zapojení transnacionálních aktérů a aktérek zdůrazňují také národní a lokální iniciativy a to, jakým způsobem přispívají k pomoci osobám na útěku, hladovějícím dětem či komunitám zasaženým válkou. Oficiální uvedení knihy za přítomnosti autorského kolektivu se uskuteční ve čtvrtek 2. dubna 2026 od 17 hodin v prostorách GWZO v Lipsku (budova Specks Hof, Reichsstr. 4-6). Součástí bude diskuse, které se zúčastní editoři Anca Doina Cretu a Michal Frankl a spoluautorka Maren Hachmeister. Akci bude moderovat Katja Castryck z GWZO.

Jak se proměňovalo nezávislé feministické myšlení v ruskojazyčném prostřední navzdory politickým zlomům a opakovaným krizím? Projekt »Feministické alternativy: alternativní epistemologie a produkce vědění v pozdně sovětském a postsovětském rusofonním feministickém myšlení (1979–2022)« zkoumá čtyři desetiletí rusofonního feminismu a odhaluje dosud přehlížené vědění aktivistek, umělkyň a akademiček. Historička Ella Rossman se ve svém výzkumu soustředí na exilová hnutí zdola a výzvy, kterým čelila v období pozdního socialismu a postsocialistických transformací, přičemž neopomíná ani témata nerovnosti, ruského kolonialismu, války a politického násilí, občanství, těla a sexuality či transnacionální solidarity. Propojuje archivní výzkum s digitální etnografií a orální historii a staví na spolupráci vědkyň, aktivistek a umělkyň při společné tvorbě znalostí.

Na začátku prosince 2025 jsme v Praze přivítali*y šestnáct expertů a expertek na migraci. Dvoudenní workshop s názvem Archivy migrace (v angličtině Archives of Migration) propojil vědce a vědkyně s neziskovými organizacemi a vytvořil platformu pro sdílení zkušeností a dobré praxe. Reagoval tím na neviditelnost hlasů a postojů prchajících a migrujících osob ve státních archivech a zkoumal, jakým způsobem je můžeme zapojit do výzkumu jako občanské vědce*kyně. Příspěvky se zaměřily například na alternativní archivování (counter-archiving), archivy českých neziskových organizací zabývajících se pomocí příchozím  , rolí mocenských hierarchií v archivech migrace či případovým studiím archivů ženské péče a práce. Nedílnou součástí akce byla také přednáška Petera Gatrella z University of Manchester a Katarzyny Nowak z University of Vienna o jejich nové knize s názvem »Refugee Voices Across and Beyond the Archive.«

Čí hlasy jsou v českém feministickém hnutí nejvíce slyšet a které naopak zůstají na jeho okraji? Ačkoli je feministické poznání systematicky zjinačováno a znehodnocováno patriarchátem, hierarchie vědění vznikají i uvnitř samotných hnutí. Disertační projekt s názvem »Dekolonizace českých feminismů: hledání kolektivních cest k epistemické spravedlnosti« staví do centra pozornosti perspektivy marginalizovaných skupin – rasizovaných žen, lidí se zdravotním postižením, migrantstva či queer a trans* komunit. Kriticky zkoumá hierarchie poznání uvnitř českého feministického hnutí a hledá cesty, jak je kolektivně reflektovat a narušovat. Stěžejní částí výzkumu je případová studie konkrétní facebookové skupiny jako prostoru pro tvorbu, sdílení a upevňování feministických diskurzů. Součástí jsou také rozhovory a participativní výzkum na principu citizen science.

Prestižní »Čestnou oborovou medaili Františka Palackého za zásluhy v historických vědách« udělovanou Akademií věd ČR získal profesor Frank Hadler z GWZO. Slavnostní předání se uskutečnilo 6. října 2025 v Praze. Profesor Hadler převzal ocenění nejen za excelentní výzkum a publikace v oblasti historiografie, dějin Československa a transnacionální historie, ale také za jeho dlouholetou úzkou spolupráci s předními českými historiky. Srdečně gratulujeme!

Jak mohou přeživší sdílet svou intimní zkušenost s násilím pomocí map? Aleksandra Szczepan se v projektu »Intimní kartografie: Mapování holokaustu na grassrootové úrovni« zaměřuje na mapy nakreslené, upravené nebo použité přeživšími a očitými svědky holokaustu Židů a Romů a sleduje četné role, které tyto dokumenty sehrály při podávání svědectví. Výzkum se soustředí na snahy o zmapování a připomínání genocidy lidmi, kteří pomocí ručně nakreslených plánků, procházek a gest sdílejí, co se odehrálo v jejich vesnicích a městech. Projekt nabízí nový pohled na prostor a dopady, jaké má na něj historické násilí, stejně jako vzdává hold historii a geografii oblastí, které byly v západním kontextu dlouho zjinačovány a stereotypizovány.